Vzpomínám si, že poprvé mě to napadlo, když jsem četla článek http://jimmyhayek.cz/proc-jsem-ukoncil-clenstvi-ve-strane-svobodnych-obcanu/ a uvědomila jsem si, že mu závidím. V té době jsem ještě byla přesvědčená, že stojí za to se kousnout a snažit se. Už si to nemyslím.
A tady ano, nezaplatím stranické příspěvky, a moje členství tak k 31.1.2015 bude ukončeno.
Dříve než vzbudím reakce které nechci, chtěla bych poznamenat: Svobodní jsou stále ta nejlepší strana, která se dá u nás volit. Všem těm, kterým jsem doporučovala dát jim hlas, to stále ještě doporučuji.
Přoč odcházím? Důvody jsou v zásadě dva, praktický a systémový.
Ten praktický je, že ve straně se začíná dít čím dál víc věcí které se mi nelíbí. Na začátku jsem byla ochotná přijmout myšlenku, že shoda na programu a nějaká síla v jeho prosazení stojí za to, se spojit i s lidmi s mírně jiným názorem. Teď už se ale nechci rozčilovat nad lidma, kteří prosazují tradiční rodiny, tradiční kulturu, tradiční zákaz drog a potratů a vůbec je pro ně politika jen způsob, jak ostatním vnutit svůj názor na to, jak se má žít. Ano, možná se naše výsledky v devadesáti procentech shodují, ale ten přístup je mi odporný a ukazuje na to, že náš myšlenkový základ je úplně jinde.
Fakt je ten, že pro mně byl kdysi lákavý ten samotný koncept, být ve straně, být u toho, bojovat za správnou věc. A teď je naopak ten koncept to, co mně nejvíc odrazuje. Politická strana je z definice kolektivistická. V lepším případě průměruje názory lidí v ní, v horším ti kteří se toho víc nebojí tlačí svoje názory ostatním.
Být ve straně pro mně znamená cítit se být nějak zavázána společnému cíli, a být součástí nějakého celku. V praxi to znamená muset se kontrolovat co říkám, protože za každým rohem je někdo, kdo má tendenci buď podle mě generalizovat svobodné, nebo nějaký svobodný, který mi připomene že kazím jméno strany. Chci být člověk, který mluví sám za sebe a nemusí se kvůli tomu na nikoho ohlížet. A zároveň, když nějací svobodní plácnou nějakou blbost, nechci mít pocit, že se mně to týká. Chci si moct říci, že s nima nemám nic společného.
Strana, konrétně demokraticky vedená strana, mi přijde jako divné uskupení. Spousta energie se promrhá na ujasňování si toho, jak to myslíme. Dodnes mi v hlavě zní věta z ReVu "Ale když sečteme 'téměř' a 'skoro', tak to má víc hlasů než 'polovina'". Vést stranu jako firmu (nikoli stát, prosím) by bylo mnohem efektivnější. Místo řešení toho na čem se shodnem, a shánění lidí, kteří jsou konečně ochotní něco udělat a ne jen mluvit, by byly jasně rozdány úkoly, kompetence i zodpovědnosti.
Ale i kdyby strana fungovala, pořád by to nebylo dobré. Ona totiž naše zastupitelská demokracie je pěknej paskvil kompletně, a já ztrácím pocit, že účastnit se toho je výrazem odvahy a vytrvalosti, ale čím dál víc mi to přijde jako služba systému a těm kteří ho naprosto mimo demokracii řídí. Čím dál víc mám pocit, že politická cesta k cíli nevede. Je to cirkus a cirkusem to zůstane.
Myšlenky svobody jsou mi stále nadevše drahé a stále chci věnovat energii jejich šíření. Možná budu dál psát články, možná vymyslím i další cesty. Každopádně jsem nyní přesvědčená, že důležitější než sbírat hlasy je vzdělávat a přesvědčovat lidi, že svoboda má smysl.
Díky Svobodným jsem poznala spoustu skvělých lidí, zažila spoustu výborných situací, hodně se toho naučila a vůbec jsem ráda, že jsem toho byla nějakou dobu součástí. Děkuji vám všem, kteří jste byli součástí pozitivní části mého zážitku. Stále vám držím palce, a obdivuji vás za to, že bojujete za to, čemu věříte. Nicméně už to budu sledovat z povzdálí.
