Vyřezaná monáda

Konečně se sešel čas a já vyrazila nechat si vyříznout monádu. Předcházel tomu asi rok uvažování „Co? Proč“ Jak? a Kam?"

Nejprve aktuální fotku (2007) (Edit 2018: K mému velkému potěšení to vypadá pořád stejně)

Původní plán byl nechat si jí vypálit. Už jen proto že k velmi horkým předmětům mám vřelý vztah. Bylo mi řečeno že vypalování by nebylo tak přesné, pak že by to šlo nějakou speciální mašinkou. Ale během toho se mi zalíbila scarifikace. Raději se o ní nebudu rozepisovat protože to není ani na článek ale spíš na pěkně tlustou knížku. Každopádně ty které to zajímá odkazuju na stránky Inkdividuálu. (Edit 2018: Bylo to řezané v hellu, ale Fousage si v mezidobí založil vlastní studio kde působí teď, proto odkaz tam.)

Byla jsem dotázána proč něco takového chci. I když moje rozhodnutí v této věci bylo velmi silné, měla jsem problém zformulovat důvody do slov. Zaprvé ornament. BDSM monáda je věc která mě vyjadřuje. Nosím ji už přes rok na krku a je to symbol který je mi blízký. Celý život jsem úchyl (i když jsem to vždy nevěděla) a s největší pravděpodobností se toho do konce života nezbavím. A být úchyl je pro mě mnohem víc než jen koníček. Zadruhé zdobení těla ať už piercingem, tetováním scarifikací a další zpsoby chápu jako cestu jakým lidé těla označují jako svoje. Člověk dostal přidělené tělo ale zdobením ho individualizuje. No a navíc je tu estetické hodnota kdy mi to přijde prostě hezké. Kromě toho všeho je tam samozřejmě dávka exhibicionismu, budu se s tím všude chlubit :)

Ostré předměty mě vždycky fascinovali. Bohužel jsem jak říkám „houby gotička“ prostě se nedokážu pořezat sama a tak jsem nevěděla jaký mám čekat pocit. Po minulé návštěvě Hellu kdy mi píchali bradavky jsem získala chuť hrát si s jehličkami. „Porušovnání integrity lidského těla“ je mi blízké, ale řezání jsem si dokázala přirovnat jen k pořezání se papírem což mi vůbec příjemné nepřijde.

Před prvním říznutím jsem se celkem bála abych sebou netrhala a nepokazila jsem si vzor. Ale světe div se, hlavně ty první řezy byly víc příjemné než nepříjemné. V tu chvíli jsem si to bohužel neužila, soustředila jsem se na to abych neblbla kdyby se to zhoršilo ale následující prvozářezy byly… no zajímavé. Těžko popsat, ale masochistkám doporučuji. Napadlo mě srovnání jako kdyby mi na ruku stříkal velmi tenký, velmi silný, velmi horký proužek vody. Další prořezávání bolelo o kousek víc a tak už jsem se u toho tak nezasnívala. A uřezávání kousků kůže (těch minikoleček) mě naplnilo úctou k lidem které mají dole velké plochy. Ne že by se to nedalo vydržet ale chce to větší míru sebezapření.

Shrnutí? Fousáč má skvěle jistou ruku takže mi vykouzlil krásný obrázek viz fotky. Doporučuji! :)

Stopka aneb safeword v BDSM praxi

Stopka je slovo které odlišuje hraní rozumných lidí od násilnického chování. O stopce už toho bylo napsáno mnoho ale se přesto cítím že k tomu mám co říci. V poslední době jsem se bavila s mnoha nováčky a zjišťuji, že to, co jsem předpokládala za zřejmé, je mezi lidmi takřka neznámo.

Nejprve co je tedy Safeword. Je to dohodnuté slovo mezi partnery, kteří si hrají trochu nebezpečněji. Vyslovením tohoto slova se hra přeruší, zjistí se co se děje a pak pokud je nálada, může se pokračovat.

Nejčastější formou je samotné slovo „stop“ či „stopka“. Setkala jsem se i s formou „dost“ nebo „červená“. Důležité je, aby slovo mělo jiný nádech než zbytek hraní. Tj. nesmí to být nic co člověk říká v (ne)příjemných situacích. Nedoporučuji žádné z výrazů „to bolí“ „ne, já nechci“ a podobně. Pokud má dotyčný roubík, jsou možné jiné formy, zavření jednoho oka, pokud má i zavázané oči tak klepání rukou, šátek v ruce (stopka je jeho puštění), zahuhlání "mmm mmm mmm" přes roubík atd.

K čemu stopka slouží? Zde se dostáváme k první zajímavé otázce. Mnoho lidí si myslí, že stopka je jen pro submisiva. Není to pravda, stopka výborně slouží i dominantům. Domluvená stopka totiž dodává oboum jistotu, že nebudou překročeny jejich hranice. Význam pro Suba je lehko pochopitelný, vysloví stop v případě, že ho to příliš bolí, že už se mu nelíbí být ponižován. V tu chvíli hra končí a je prostor vyřešit co se stalo. Pro Doma je význam složitější. Kdo je sadista sám ví, že ve chvíli kdy se pustí pořádně do hry není čas se neustále ptát jestli je to ještě v pohodě, naopak kazilo by to hru „dělej čubko vystrč zadek a bude tě to pořádně bolet – jsi v pořádku? – a každou ránu budeš počítat! " :) Stopka dominatovi rozvazuje ruce může si hrát, může se pást na výkřicích "prosím ne, já už nechci“ a nemusí mít obavy zda nepřešvihl danou hranici.

Pozor i Dom má právo na svojí stopku! My subové totiž víme jak domovi občas zavařit a pak přijde chvíle kdy je třeba to utnout.

Otázka: Ale když já se chci pánovi naprosto oddat, se stopkou je to napůl.

Odpověď: Blbost! Stopka nijak nevypovídá o oddanosti. Pokud chce Sub vydržet všechny úklady od pána, prosím, stopka tomu nijak nebrání. Prostě ji Sub nikdy nevysloví. Ale věřte mi, jednou přijde krize. A potom ji vyslovíte a věřte mi až to přijde, poznáte to a nebudete se cítit provinile či neoddaně že jste ji řekli. Navíc, z předchozího odstavce snad jasně vyplývá že stopka ubírá Domovi práci, ne naopak.

Abych to upřesnila, mluvím teď o Domech kteří rádi ubližují, ale mají svoji subinku rádi a nechtějí jí dlouhodobě ublížit (zlomené končetiny, dlouhodobé psychické následky, hluboké spáleniny a vůbec pro podrobnosti)

Podobná otázka: Nebudu pravá subinka pokud budu mít stopku.

Odpověď: Blbost. I bez ohledu na to že neexistuje nic jako „pravá subinka“. Subinky které vydrží i přeříznutí motorovkou jsou vysněné! Tenhle pohled je zjevně vyčtený z masturbačních povídek či odposlouchán od namachovaných „paní“ na chatu. (Taková O by během svého příběhu aspoň párkrát umřela) Rozhodně na to zapomeňte.

Otázka: Já slyšel že stopka je jen na první tři měsíce, kdy dominant vyzkouší kolik toho sub snese.

Odpověď: No, stopka je věc každých dvou lidí ale já osobně tohle zásadně nedoporučuji ! Tělo není věc stálá. Každá věc bolí jinak pokud jste spokojený nebo smutný, nadržený nebo ne a už vůbec když si třeba člověk trochu spálí při opalování. Navíc nemluvě o náhlých poklesnutích tlaku (něco o tom vím:) ), a spousta další věcí, na které se člověk nedokáže připravit.

Otázka: Kdy tedy stopku zrušit?

Odpověď: Osobně doporučuji nikdy. Je lepší když je dvacet let stopka v záloze než aby jednou chyběla, když příjde krize. Připouštím to jen u velmi velmi sehraných párů, kteří například bydlí spolu několik let, znají každé své nervové zakončení a v zásadě si rozumí beze slov.

Co dodat, BDSM nás baví a rádi šimráme hranice toho co ještě jde. Stopka pomůže tyhle věci bez nechtěných úrazů, slz a rozchodů.