Konečně se sešel čas a já vyrazila nechat si vyříznout monádu. Předcházel tomu asi rok uvažování „Co? Proč“ Jak? a Kam?"
Nejprve aktuální fotku (2007) (Edit 2018: K mému velkému potěšení to vypadá pořád stejně)
Původní plán byl nechat si jí vypálit. Už jen proto že k velmi horkým předmětům mám vřelý vztah. Bylo mi řečeno že vypalování by nebylo tak přesné, pak že by to šlo nějakou speciální mašinkou. Ale během toho se mi zalíbila scarifikace. Raději se o ní nebudu rozepisovat protože to není ani na článek ale spíš na pěkně tlustou knížku. Každopádně ty které to zajímá odkazuju na stránky Inkdividuálu. (Edit 2018: Bylo to řezané v hellu, ale Fousage si v mezidobí založil vlastní studio kde působí teď, proto odkaz tam.)
Byla jsem dotázána proč něco takového chci. I když moje rozhodnutí v této věci bylo velmi silné, měla jsem problém zformulovat důvody do slov. Zaprvé ornament. BDSM monáda je věc která mě vyjadřuje. Nosím ji už přes rok na krku a je to symbol který je mi blízký. Celý život jsem úchyl (i když jsem to vždy nevěděla) a s největší pravděpodobností se toho do konce života nezbavím. A být úchyl je pro mě mnohem víc než jen koníček. Zadruhé zdobení těla ať už piercingem, tetováním scarifikací a další zpsoby chápu jako cestu jakým lidé těla označují jako svoje. Člověk dostal přidělené tělo ale zdobením ho individualizuje. No a navíc je tu estetické hodnota kdy mi to přijde prostě hezké. Kromě toho všeho je tam samozřejmě dávka exhibicionismu, budu se s tím všude chlubit :)
Ostré předměty mě vždycky fascinovali. Bohužel jsem jak říkám „houby gotička“ prostě se nedokážu pořezat sama a tak jsem nevěděla jaký mám čekat pocit. Po minulé návštěvě Hellu kdy mi píchali bradavky jsem získala chuť hrát si s jehličkami. „Porušovnání integrity lidského těla“ je mi blízké, ale řezání jsem si dokázala přirovnat jen k pořezání se papírem což mi vůbec příjemné nepřijde.
Před prvním říznutím jsem se celkem bála abych sebou netrhala a nepokazila jsem si vzor. Ale světe div se, hlavně ty první řezy byly víc příjemné než nepříjemné. V tu chvíli jsem si to bohužel neužila, soustředila jsem se na to abych neblbla kdyby se to zhoršilo ale následující prvozářezy byly… no zajímavé. Těžko popsat, ale masochistkám doporučuji. Napadlo mě srovnání jako kdyby mi na ruku stříkal velmi tenký, velmi silný, velmi horký proužek vody. Další prořezávání bolelo o kousek víc a tak už jsem se u toho tak nezasnívala. A uřezávání kousků kůže (těch minikoleček) mě naplnilo úctou k lidem které mají dole velké plochy. Ne že by se to nedalo vydržet ale chce to větší míru sebezapření.
Shrnutí? Fousáč má skvěle jistou ruku takže mi vykouzlil krásný obrázek viz fotky. Doporučuji! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat