Nemohla jsem se dočkat listopadového běhu Nr. 2, takže tady je.
Z dneška nemám žádné moc objevné myšlenky, tak jen něco o výstroji. Včera jsem si pořídila strašně chytré tričko. (Dostala jsem na něj poukaz k narozeninám, děkuji můj drahý muži :) ) Běží se s ním výborně, člověk o něm vůbec neví. To je taky přesně to, co od trička očekávám.
Co se ovšem ukázalo jako nekompatibilní je kombinace lahvičkového pásu a bundy, buď se bunda vyhrnuje nad něj, nebo naopak to tu bundu blbě natahuje a vůbec to tak všeobecně nekomfortní. Vzhledem k tomu, že jsem teď vypila tak sotva 100 ml za celý běh, zkusím se asi podívat po nějakých lahvích na ruku, tam by se snad dal pak strčit i ten mobil.
Běželo se mi výborně, uteklo mi to tak rychle, že mi to bylo až líto. Nemůžu se dočkat delších běhů.
čtvrtek 21. listopadu 2013
úterý 19. listopadu 2013
Fronéma se vrací - 6.5 Km
Zářijový závod byl můj poslední běh na dlouhé dva měsíce. Kolena bolely a já propadala chmurným myšlenkám že se příště proběhnu možná až na jaře. Nicméně před dvěma týdny jsem se odhodlala a vyrazila na crossfit-like cvičení na tělárnu (kterou tímto doporučuju!) a koleno přežilo. Dneska jsem celý den zvažovala zda vyrazit na tělárnu opět, a jak se mi chtělo jen napůl, napadlo mě, že bych mohla zas vyzkoušet běhání. Posilněna výborným domácím pumpkin spiced latte jsem vyrazila.
http://runkeeper.com/user/Fronema/activity/272301886
Venku bylo krásných 6 °C, trochu jsem tápala jak se obléci, ale tipla jsem to dobře. Obyčejné legíny (teplé vytáhnu asi až bude nula) a triko s běhací větrovkou. A samozřejmě rukavice. Rukavice, jak si pamatuju z minulé běhací zimy dělají největší rozdíl v teplotním komfortu. Rozhodla jsem se, že si mobil strčím jen do kapsy od bundy abych nemusela mít lahvičkový pás. To možná zní jako trivialita, ale ve skutečnosti se to stalo hlavním tématem dnešního běhu.
Mít mobil v kapse totiž při běhu určitě nefunguje :) Celý zbytek běhu jsem pak experimentovala Kam s ním. Docela slibně vypadaly možnosti jako napůl v rukavici, napůl v rukávě a to z vnitřní i z vnější strany ruky. Nevymyslel náhodou už někdo tohle přede mnou? Jakési rukavicové pouzdro? Přišlo by mi to zdaleka nejpraktičtější, člověk by mohl na mobil za běhu pohodlně koukat, mobil na ruce netíží, ruce zůstávají volné. Ideálně bych si to představovala podobně, jako drží na ruce výškoměr. Jestli to nikdo nevymyslel, vymyslím to já a vydělám miliony. Tak.
Jo a běh. Běželo se mi úžasně. Neměla jsem nijak výrazný pocit dvouměsíčního výpadku. Částečně na to asi mají vliv svižné procházky, které jsem provozovala v mezidobí, částečně to připisuji ketóze, ve které stále jsem, a která mám pocit že prostě podobné činnosti ulehčuje. Měla jsem pocit, že bych klidně mohl uběhnout deset kilometrů jako nic, ale nechtěla jsem to zas přepálit. Takže jsem běžela napůl nazdařbůh, napůl jsem zahýbala na známá místa. Obzvlášť jsem na sebe pyšná za ten dlouhý vyběhnutý kopec v Havlíčkových sadech. Pak už jsem si jen nostalgicky oběhla místo kde se vdávala má krásná sestra a vyrazila jsem raději domů.
Vkládám své naděje do toho, že třeba pozítří bych mohla jít zas. Skoro jsem zapomněla jak je mi při běhu krásně...
http://runkeeper.com/user/Fronema/activity/272301886
Venku bylo krásných 6 °C, trochu jsem tápala jak se obléci, ale tipla jsem to dobře. Obyčejné legíny (teplé vytáhnu asi až bude nula) a triko s běhací větrovkou. A samozřejmě rukavice. Rukavice, jak si pamatuju z minulé běhací zimy dělají největší rozdíl v teplotním komfortu. Rozhodla jsem se, že si mobil strčím jen do kapsy od bundy abych nemusela mít lahvičkový pás. To možná zní jako trivialita, ale ve skutečnosti se to stalo hlavním tématem dnešního běhu.
Mít mobil v kapse totiž při běhu určitě nefunguje :) Celý zbytek běhu jsem pak experimentovala Kam s ním. Docela slibně vypadaly možnosti jako napůl v rukavici, napůl v rukávě a to z vnitřní i z vnější strany ruky. Nevymyslel náhodou už někdo tohle přede mnou? Jakési rukavicové pouzdro? Přišlo by mi to zdaleka nejpraktičtější, člověk by mohl na mobil za běhu pohodlně koukat, mobil na ruce netíží, ruce zůstávají volné. Ideálně bych si to představovala podobně, jako drží na ruce výškoměr. Jestli to nikdo nevymyslel, vymyslím to já a vydělám miliony. Tak.
Jo a běh. Běželo se mi úžasně. Neměla jsem nijak výrazný pocit dvouměsíčního výpadku. Částečně na to asi mají vliv svižné procházky, které jsem provozovala v mezidobí, částečně to připisuji ketóze, ve které stále jsem, a která mám pocit že prostě podobné činnosti ulehčuje. Měla jsem pocit, že bych klidně mohl uběhnout deset kilometrů jako nic, ale nechtěla jsem to zas přepálit. Takže jsem běžela napůl nazdařbůh, napůl jsem zahýbala na známá místa. Obzvlášť jsem na sebe pyšná za ten dlouhý vyběhnutý kopec v Havlíčkových sadech. Pak už jsem si jen nostalgicky oběhla místo kde se vdávala má krásná sestra a vyrazila jsem raději domů.
Vkládám své naděje do toho, že třeba pozítří bych mohla jít zas. Skoro jsem zapomněla jak je mi při běhu krásně...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)