Pás podruhé - 10.7 km

S potěšením musím konstatovat, že horečka mně tentokrát nesklátila, a tedy běh pod střechou je vážně v něčem únosnější.

Mám pocit, že většinu podstatného jsem napsala už minule, takže jen ve zkratce. Pokračovala jsem dneska s "intervaly". V uvozovkách proto, že to jedu spíš jak mně v tu chvíli baví než že bych dodržovala nějaký plán.  Nejprve jsem poctivě začla pomalu, potom jsem zkoušela jak rychle se dá ještě rozumně běžet. Zjistila jsem že těch 16km/h se na chvíli dá. Stroj umí asi až 20km/h ale těch 16 je nejvyšší hodnota která se dá navolit jedním stisknutím tlačítka. Takže jsem usoudila, že to mi jako maximum stačí.

Stvůrostroj mimo jiné ukazuje na displeji tečkami na jakém jste místě na virtuálním 400m okruhu. Je to příjemné na sledování, takže jsem se ustálila na cyklování jedněch 400m 16km/h, druhých 400m 10km/h. Těch 10 mi připadalo v kontrastu jako velmi odpočinkové tempo. A to je dobře, to je moc dobře.

Jak mám tendenci při běhu neustále něco počítat, trávila jsem čas (mimo poslouchání úžasného nového alba Ayreonu) přepočítáváním kolik by mi měly ty okruhy trvat na různých rychlostech. Abych to nemusela příště počítat, udělala jsem si doma tabulku. Doufám že to tu čte aspoň jeden milovník čísel a ocení to :)



A místo mapy nabízím zas graf tepu, ty jednotlivé kruhy jsou tam moc pěkně vidět. Btw tenhle graf je přímo z mobilní aplikace iSmoothRun, kterou tímto doporučuju. Hezčí graf než runkeeper a strava dohromady. Škoda jen, že na tom páse mizerně měří rychlost.

Cíle na další rok

Počítání rychlostí v duchu samozřejmě vede i k uvažování, jak by to vypadalo kdybych takhle běžela 10k, půlmaraton, maraton... A navíc nám končí rok, a je čas vymýšlet cíle. (Ok, já na tohle normálně nehraju, ale teď se mi to hodí do krámu) Tak tedy. Líbilo by se mi zaběhnout 10 km pod 50 minut, momentálně to mám těsně pod 57. Půlmaraton bych chtěla aspoň jednou běžet na oficiálním závodě a ideálně pod dvě hodiny. momentálně mám na kontě jen jeden tréninkový terénní za 2:25. No a kdyby všechno šlo opravdu dobře tak třeba i ten maraton.

Všechno to samozřejmě záleží na tom jestli kolena a celkový stav dovolí trénovat. Je to možná spíš taková vize, než cíle bez jejichž splnění se neobejdu, ale uvidíme, uvidíme.

Fronéma pásovcem - 7.77 Km

Vzhledem k tomu, že minulé dva běhy dopadly tak, že další den jsem ležela s teplotou k 39 stupňům, rozhodla jsem se tentokrát vyzkoušet indoor běhání. Nejsem si jistá, jestli zima byla ten hlavní faktor, ale chtěla jsem zjistit, co se mnou udělá tohle. Ještě nikdy jsem na páse neběhala (kromě minutky při kupování bot) a byla jsem k tomu dost skeptická, nicméně musím říct hned na začátek, bylo to lepší než jsem čekala.

Na Míráku je posilovna, kam jsem chodila, když mi kolenolékař doporučil chodit na orbitrek a rotoped na posílení kolena. Vždy jsem u toho po očku pozorovala holky chodící a běhající na těch strašných stvůrách a v duchu trochu kroutila hlavou, proč si nejdou normálně zaběhat, když můžou. Stvůry, ty pásy co tam jsou, jsou vážně masivní stroje, bohužel jsem nenašla lepší fotku než tuhle, tak to tak nevyzní, musíte mi věřit. Pozitivní je, že dva z nich stojí hned u okna, a člověk tak má výhled na náměstí a může pozorovat ploužící se lidi pod ním.

Tak tedy, vylezla jsem na pás, po chvíli se mi ho podařilo i zapnout, a začala jsem zkoumat jeho funkce. Musela jsem uznat, že je to poměrně vychytané zařízení. Samozřejmě je možné nastavovat rychlost pásu. Dál je možné nastavit sklon a to v rozmezí 0 - 20. Procent, nikoli stupňů. Pás se za běhu pomalinku a potichu nakloní. 20 už je pořádnej kopec, vydržela jsem do něj běžet jen minutku. Dál jsem si hrála s rychlostí a ustálila jsem se na střídání rychlosti 10 km/h a 14 km/h, vždycky než mi vyběhl tep do páté zóny a naopak, než spadnul do třetí. Dohromady mi 7,7 km (podle pásu) zabralo 45 minut.

Musím říct, pás má svoje výhody, příjemná teplota, nastavím si na sebe větrák jak potřebuji, člověk nemusí nést vodu a stejně ji má po ruce. Navíc oproti běhání venku se mi líp soustředí na došlap, a i se mi příjemněji střídají rychlosti než při běhání venku. Venku mám naopak tendenci se ustálit na jedné rychlosti, respektive na stejné úrovni námahy. Myslím, že se tam ještě nejednou vrátím, na kratší intenzivnější běhy je to fajn, a real world si nechám na delší pomalejší.

Btw, zajímavé je srovnání těch senzorů. Mobil, přestože jediný vstup který měl bylo moje poskakování, naměřil vzdálenost špatně jen o kilometr. Zato naopak, když jsem se snažila nechat si změřit tep od pásu chycením se za ty kovová madla, ukazovalo to takové haluze jako kolem 80. Když už nemám žádnou mapu, podělím se aspoň o graf tepovky ze Stravy.

http://runkeeper.com/user/Fronema/activity/282385299

Běhací stroj budoucnosti

Tenhle stroj se dá samozřejmě různě programovat na čas, tep, vzdálenost nebo nějaký specifikovaný profil, ale nedalo mi to abych nevymýšlela, jak by se dal upravit k dokonalosti. Nemusel by to totiž být velký zásah. Představuji si to takhle: Nad madlo by se přidělal monitor, nebo v ideálním případě několik do půlkruhu, aby se vytvořil realističtější dojem. Pak by jen stačilo připojit počítač, který by mohl ovládat pás a přidat na panel pár tlačítek na ovládání "směru běhu".  Hráč by mohl probíhat světem, jakým by chtěl. Nabízí se obyčejné prozkoumávání krajiny, památek, nebo nějakého pohádkového světa. A nebo co se proběhnout po měsíci? Co bych si ale chtěla zahrát já by bylo něco akčnějšího. Monstra by se mohla zabíjet pomocí běhu do kopce, čím větší sklon, tím víc damage!  Pak by to ještě chtělo možnost ukládat postavu, a pravidelně se k ní vracet, samozřejmě nějaké levelování a tak. Myslím,že by se k tomu dalo vymyslet hodně. Kdyby jste znali někoho, kdo by to jako nápad koupil, dejte vědět, já to rozpracuju :)