Ještě když jsem vybíhala ze dveří, nebyla jsem si jistá kam vlastně poběžím, kroužky do Riegráčů nebo tunel na Vítkově? Ale jak jsem byla na Vinohradské a uviděla jsem nádherné ranní fialovo, bylo jasno. Poběžím prostě tak, abych tohle viděla co nejdéle. Myslela jsem na vás moji čtenářové, že bych vám to vyfotila,ale zkušenost jasně říká že není žádná šance to zachytit tak, jak je to krásný takže máte smůlu. Vstaňte si v šest sami :)
Na Želivského jsem vlevo vedle Dorintu uviděla i samotné klubající se sluníčko a tak bylo rozhodnuto pokračovat tím směrem a přibližně po dvaceti minutách to prostě otočit domů.
Takže z trasy to dělá takovouhle nefotogenickou nudli.
Na mapě koukám, že Malešický park nebyl už moc daleko. A tam je krásně tak si dám jako cíl tam někdy příště doběhnout. Cestou jsem svlíkala sluníčko očima, takže podle teorie zírání do slunce bych měla být i najedená :)
V pátek jsem byla na crossfitu a dělalo se tam spousta dřepů. I když se maximálně snažím je dělat co možná nejvíc správně, ta stejně jsem trochu pak cítila kolena. Ach, kéž už je tahle fáze za mnou a nějak je zvládnu opravit. Teď zas o tom kolenu vím. snad se to do zítra nějak zahladí.
Vybíhala jsem s bundou ale už na Želivského bylo dost teplo na to to sundat. Určitě nelituju, že jsem ji měla sebou. Na začátek byla fajn a potom, vhodně smotaná kolem pasu, ani moc neruší.
Dneska je to bez hlubokých myšlenek, tak aspoň písničku, která sem nalákala facebookové čtenáře.
Btw koukala jsem, že spousta lidí sem chodí přes behej.com. Ani si nevzpomínám, že bych se do toho feedu přihlašovala, ale jsem ráda že tam jsem. Vítám běhající čtenáře.
Ha a těsně před odesláním slyším, že mi vylítla hadice od pračky, tak dobré ráno a já jdu vytírat :)
Dodatek: Teď alespoň vím, proč jsem měla včera ten zvláštní nápad dát toaleťáky ze země na pračku. Děkuji mojí intuici za tyhle drobné věci, které pro mně dělá.
