neděle 13. dubna 2014

Mamíí, ta paní má sundaný boty a běží naboso?! - 9.2 Km

Aneb, děkujeme neznámému dítěti, které se postaralo o dnešní název a můj úsměv na rtech. Možná to v textu tak nevyzní, ale bylo to takovým tónem jako "Ale vždyť císař je nahý?!". A vsadila bych boty, že další věta, kterou už jsem teda neslyšela byla "Mamíí můžu být taky naboso?"
Ale to jsem skočila doprostřed dnešního příběhu. Dnešní plán byl zaprvé prozkoumat tunel pod Vítkovem, který jsem předtím vůbec nevěděla že existuje, pak zout boty a oběhnout segment kolem Žižky a pak se poklidně vrátit domů.

Nakonec se to vlivem špatného plánování protáhlo trochu víc než jsem chtěla. Ale postupně.
Tunel po Vítkovem je boží! Sice je v něm zima a protivítr ale moc se mi v něm líbilo. Ještě to takhle bude chvíli pokračovat a suverénně se do Vítkova zamiluju. Možná zbytečně jsem nezkusila potom zahnout na cestičku přírodou a obíhala jsem to po asfaltu, ale bála jsem se, že skončím někde v houští. Příště.
Bosý dvou a půl kilometr bylo možná trochu velké navýšení po minulém kilometru.  Ale zase jsem si zkusila běžet bosá i po asfaltu. Není to vůbec takový peklo jak bych to čekala. Trochu je peklovitý pokud je na asfaltu rozházen takový ten droboučký štěrk, ten se občas nalepí na nohu a je potřeba se ho nějak elegantně za běhu zbavit. A hlavně jsem chtěla mít ten segment. A jsem na něm třetí nejrychlejší žena, což je imho dobrý vzhledem k neobutí.
Protiběžící běžci vůbec nechápou pokynutí botou jako pozdrav. A to ani když k tomu jasně artikuluju "Ahoj". A taky se boty v rukou docela pronesou. Jedna bota i s ponožkou má necelých třista gramů. To nezní jako moc, ale nějak super to taky není. Už abych běhala brzo bosa celou trasu, nebo vymyslela nějaký úkryt na boty na místě.
Btw koukám že naboso se mi trochu zvedá průměrná kadence, vůbec zatím netuším co z toho vyvodit :)
Po znovuobutí jsem chtěla prozkoumat nejjižnější cestičku, a ona mně mrcha dovedla zpátky na hlavní. Tak jsem to oběhla kolem tamější (Ha, tohle slovo mi vždycky připomene střední, češtinu a Kotrouše :) ) venkovní posilovny, podchodem a z kopce dolů.  
V tu chvíli už bylo jasný, že docela přetahuju plánovaný kilometry, ale už nebylo kde to zkrátit, holt jsem to doběhla. Poslední kus cesty je docela dost dokopce, chvílema jsem toho měla docela plný kecky, ale aspoň jsem si říkala,že trénuju nevzdávaní. Teď když o tom píšu mi to už přijde jako příjemný trápení :)

Žádné komentáře:

Okomentovat